Esenciální oleje (nebo-li také silice) jsou vonné, aromatické látky, které rostliny tvoří v nejrůznějších částech (květy, kořeny, stonky, listy/ jehličí, plody, dřevo, míza..) a místo jejich vzniku do značné míry určuje i jejich účinky. Ty jsou rozsáhlé, od posilování obranyschopnosti, přes hojení ran, regulaci různých tělesných systémů až k harmonizaci psychiky a emocí. Jejich využití je bezpečné, bez nepříznivých vedlejších účinků a to z nich dělá praktické, příjemné a všestranné pomocníky.

Čisté esenciální oleje jsou průhledné a jejich barva je od čiré, přes žluto-hnědou až k tmavě modré. Obsahují těkavé fytochemické látky rozpustné v tucích, ale neobsahují tuky ani mastné kyseliny.

Mnoho starých kultur využívalo terapeutických vlastností esenciálních olejů. Egypťané byli jedni z prvních, kteří je používali v lékařské praxi, při zkrášlovacích procedurách, při přípravě jídel a při náboženských obřadech. V této době se nejvíce používalo kadidlo, santal, myrha a skořice a jejich cena se vyvažovala zlatem. Postupně se více a více rozvíjela aromaterapie a zdokonalovaly se metody extrakce  esenciálních olejů. Ke znovuobjevení léčivých vlastností esenciálních olejů došlo v roce 1937, kdy si francouzský chemik René-Maurice Gattefosse vyléčil čistým levandulovým olejem těžké popáleniny.  V dnešní době se výzkumem esenciálních olejů zabývají vědci i lékaři a nové poznatky potvrzují účinky  terapeutických esenciálních olejů.